Tak už ne

Tak už ne

Života bído, s mým životem tak spjatá.
Čím jsem si Tě zasloužil,
že každé ráno musím se ptáti,
copak si mi zase vzala.
Stejně tak jak poslední plamínek svíčky zhasíná,
i poslední zbytky naděje ve mně umírá.
Tak nech mě už konečně být a najdi si oběť jinou,
chci mít už konečně klid,
snad mám Tě už za krkem dlouho přilepenou.
Zakotvila si mi v hlavě,
kdepak, už se Ti nevzdám tak hravě.
Dál nebudeš řídit život můj,
mám dost snášet ten tvůj hnůj.