Kocovina

Kocovina

Ptáci v trní zpívají
za ranního svítání.
Vstávám, leč už nemohu spát déle,
ti ptáci strašně řvou - do prdele.
Hlava bolí, svět se točí
a já hledím do tvých očí.
Říkají to samé, co mé
v zrcadle zarudlé.
Za krkem tíha strašná,
huba zase stašně prašná.
Hledám, sháním první pomoc,
hele, tu je láhev, ta nepadle přes noc.
Platím já i jiní za blaženou volnost,
tu tvrdou daň za střízlivost.
Stejně je to naše přirozenost dávná,
vymatlat se do němoty, do pustého vzduchoprázdna.