Zakopávám

On neexistuje.

Stejně tak jako já.

Jsem pouhá schránka

Tělesná, co polyká

Každodenní hořkosti

Tohoto světa.

Opona padne a

Jediným divákem

Zůstává luna.

Uvnitř plna slz,

Jež v noci se vyplaví na povrch.

Vesele mi tleská,

Když uprostřed lesa,

Hlubokém jako já sama,

Plna splínu,

Do ruky beru hlínu

A pomalu se zakopávám.

Tam uvnitř.

Přestávám hledat,

Tu duši, která ke mně

Prý patří.

Ta svině, Samota,

mě má opět na talíři.