Závislost

Závislost

Říkal jsem si jako jeden z mnoha,
závislost, to zvládnu, vždyť´jsi jenom droga.
Teď, teď už si ani nevzpomenu, kdy poprvé, ty mrcho,
kdy dohnala jsi mě k prvnímu zločinu.
Proč nemůžeš jen jak jiná rozkoš být,
chvilku zůstat a pak zase jít.
Ted´to vím, jsem vůl, že moudřejší jsem neuposlechnul,
tebe zkusil, jednou si tě vzal a život si tak odepsal,
Tak přece si mě dostala, Ty potvoro proradná.
Už mám, co si zasloužím,
i poslední kamarády už ztrácím
a sám, jak v plotě kůl, zůstávám.
Teď to vím, jsem pěknej vůl.
Doufám jen, že jsem dostatečným příkladem,
pro společnost okolní, co své děti nechrání.
Vždyť´k dostání jsi dnes všude, v baru, na ulici, nebo škole.
Však nemysli si, že to budeš mít tak snadné,
všem o tobě řeknu, o tvé moci zrádné.
Ty mrcho.