U běžícího pásu

Stojím u běžícího pásu s lepenkou v ruce,
pozoruji jak se pomalu blíží papírové krabice,
jednou, dvakrát přelepit a jde se dále,
blíží se nové krabice znovu a stále.

Už žiji jen pro zvuk běžícího pásu,
nevnímám okolí-hluk ni krásu,
tak lehko dokáži zapomenout na jednotlivé krabice,
připomíná mi to života děsivý spěch.

Takových lidí a takových krabic za den spatřím,
jen několik ale skutečně do svého života vpustím,
začíná mi to splývat- život či pás,
už se v tom sám nevyznám.

Náhle, zničehonic pás se zastavil…