Potkal jsem svého anděla

Anotace:

Každý toho svého máte, taky si s ním povídáte?

 

Potkal jsem svého anděla...

Antipatií ke mně se netajil,

prý nemoh´ to už nechat být.

Spoluandělé, ti vesele si lítají,

ten můj též klid by toužil mít.

 

Slyšel jsem svého anděla...

Zpočátku po mně trochu řval.

Mám zkusit život uchopit

a dobře využít svůj čas.

Následně mi své rady dal.

Dole pod kotli nikdo netopí,

záleží pouze na každém z nás.

 

Vnímal jsem svého anděla...

On slíbit chtěl, že nikdy víc...,

prý přesvědčí se po roce.

Byť foukali jsme z plných plic,

velká křídla mu shořela,

holt, hodně žhnuly emoce.

 

Těšil jsem svého anděla...

Dost smutnil nad svou bezmocí,

bez křídel prý už není nic.

Jelikož na mě celkem hodný byl,

tak při plamínku z emocí,

stylově – z plášťů nábojnic,

do svítání jsem nová vyrobil.

 

... a docela mu i slušela.