Pořád stejná a přesto jiná
je jezera hladina,
odráží stromy odráží nebe
stále uzavřená v sebe.
.
Hodíš kámen všechno změníš
co pod hladinou je však nevíš,
skrývá pevně svůj svět tajný
nebezpečný, krásný nebo ještě jiný?
.
Zdálky vidíš jen sám sebe
blíž uvidíš možná nebe,
potom konečně blizoučko
dno kamenité a sluníčko.
.
A jestli chceš vidět ještě víc
tak se potopíš
a pak se utopíš,
utopíš...
.
Součástí tajného světa se staneš
po hladině niní prahneš,
po hladině která tě zlákala,
utopila touhu která v tobě zaplála.