Stopy v prachu

Sví k svému a vrána k vráně
až podzim zapálí stráně
stejně svojí staré ráně
postavím se sám

sví k svému, to trochu děsí
možná kdesi nad nebesi
je Bůh, prosím, odpustme si
než na cestu se dám

byl jsem dítě a stěny všude
cítím je růst mým osudem
co nezabije, to zmrzačí
chci žít, ale to nestačí