ROČNÍ OBDOBÍ SRDCE

Země se nadechla jakoby poprvé,
ze spánku procitly jívy i sněženky.
Srdce se probouzí k životu teprve,
zatím je nejisté v blízkosti milenky.

Slunce dá vzdáleným obzorům zlatý rám,
ještěrky stulí se na horké kameny.
srdce se rozhoří, plane jak oheň sám,
nelze ho uhasit, zdolat ty plameny.

Vrásčité listoví ve větru zavzdychá,
k zemi se spouští jak barevní motýli.
Před láskou srdce už zase se ostýchá,
až příliš často ho v životě zranili.

Zavane severák, krajina oněmí.
Sněhová peříčka do tváře zastudí.
Ulehne srdce mé na lože v podzemí,
naposled vydechne, už se víc nevzbudí.