Naděje

Oči jež zevnitř živil plamen,
i hebká kůže sněžných ramen,
háv vlasů něžných pavučin.
Ta duše přenádherných tvarů,
to vše má pro mě pachuť zmaru
a v srdci bol a v duši stín.
Když láska s veškerou svou mocí,
je přinucena vzdát se noci,
tak temné, že si mysl zoufá.
Však i po temné noci svítá,
a budoucnost je zatím skrytá,
vždyť dokud člověk žije, doufá.