Budík

Budík

 Nervy zvuk drásavý, ze snu probudí,
nemilosrdně otravný, do světa reality navrátí.
Oči směrem tím, odkud vychází obrátím
 a jako každý, stejnou prosbu vyslovím:
ještě chvilinku malinkou, pár minutek mi dej.
On však křičí stále s  každou vteřinkou,
jen vstávej, na cestu se dej,
tak  loučím se se svou peřinkou.
Zamračený jak nebe před bouřkou vstávám,
uschován pod rouškou šera rána,
poslušně na cestu se dávám,
  nový den otevírá se jako velká brána.
Jedna brána, však cest tisíce snad,
která je ta pravá, která dojde ve vytoužený hrad.
A kdo to vlastně byl,
 ten řvoun,co ze spánku mě vyrušil?
Každý jej přec znáte,
budík,
krásných snů nepřítel.