Večerní melancholie...

pozdě usínat a vstávat za tmy

stejně pak nemít ani na boty

a pocit víc než špatný.

Místo svých problémů řešit cizí

nad něčím muset stále přemýšlet

A kdo pomůže když máme krizi?

Když se nám hroutí celý svět?

Kdo může říct, že má dost přátel?

Má štěstí, kdo má aspoň jednoho

který si ho v té změti našel

a nebál se spadnout do toho.

A kdo z vás je vážně šťastný?

Vážně, ne jen naoko..

Čí duše toho tolik vlastní,

že nikdy nespadne moc hluboko?

Kdo z Vás nikdy někdy nechtěl změnu

a kolik vás mělo odvahu...

...a já se furt za něčím ženu a nemám nic..

ani za snahu...