Pracovní báseň

Ráno vstávám, mnu si oči,

byl jsem vzhůru do půlnoci.

Práce těžká a složitá,

energii ze mě vysává.

 

Jako mezek, dřu se každej den,

abych na konci měsíce, měl zas na nájem.

Peněz nikdy není dost a dost,

zato ,práce moc a moc.

 

Můj šéf na mě pořád vříská,

že prý v práci sedím jako tříska.

Psychicky už to skoro nezvládám,

prý malé úsilí vykládám.

 

Takhle to jde několik dnů,

takhle to jde několik měsíců.

Až najednou ve mně cosi se hnulo,

řekl jsem si, už něco vymysli ty bambulo.

 

Už nemíním pracovat jako otrok,

takhle to šlo pořád každej rok.

Šéfovi říkám ,,tady končím´´

jdu pracovat do jiných a lepších končin.

 

Jdu pracovat někam kde mě chápou,

ke ze mně kůži nestáhnou.

Někam, kde můžu v klidu dýchat

a nebudu muset den co den, poslouchat šéfův výpad

 

Bloudím tedy světem, práci hledám,

doufám, že alespoň nějaké štěstí mám.

Hle, tu najednou vyskytlo se cosi,

beru příležitost všemi prsty.

 

A najednou, mám teď lepší místo,

že je to v klidu, to vím jisto.

Jsem teď šťastný jako blecha,

že zas můžu v klidu dýchat.