Foukej...
Foukej...
Foukej.
Foukej, větříčku a roztáhni nebe,
Co se ztrácí do melancholických čar.
Já však ne.
Tím lépe pro nás.
Záře, tváře a popel cigaret v éteru.
Krásný život. Jsme pro to stvořeni.
Foukej. Do těch svící.
Podobrazy se nekonají, a láhve cinkají po proudu řek.
Pár záblesků a konec.
Rozmary mládí mrtvé, neviditelné.
Tím lépe pro nás.
Přibité hodinky, linky očí a kruhy pod nimi.
Jako sochy. Sebou vzájemně zcepení.
Foukej. Na mé spánky.
Kroniky se nepíší samy.
Dlaně, příběhy, co táhnou na jih za polonahými ptáky. Tak jim zdar.
Vzpomínky nesmrtelné.
Tím lépe pro nás.
Peří z polštářů, tančící stěny, okna diářů a světlo mrholí.
Nepomineme. V nekonečném sevření.
Foukej. Do všech stran, střech, větví, ran.
Listí, krev se mění v prach.
A z prachu já a z prachu Ty.
Jsme součásti všeho.
Tak foukej. Jak chceš.
Jsme tu a zůstaneme...
Foukej, větříčku a roztáhni nebe,
Co se ztrácí do melancholických čar.
Já však ne.
Tím lépe pro nás.
Záře, tváře a popel cigaret v éteru.
Krásný život. Jsme pro to stvořeni.
Foukej. Do těch svící.
Podobrazy se nekonají, a láhve cinkají po proudu řek.
Pár záblesků a konec.
Rozmary mládí mrtvé, neviditelné.
Tím lépe pro nás.
Přibité hodinky, linky očí a kruhy pod nimi.
Jako sochy. Sebou vzájemně zcepení.
Foukej. Na mé spánky.
Kroniky se nepíší samy.
Dlaně, příběhy, co táhnou na jih za polonahými ptáky. Tak jim zdar.
Vzpomínky nesmrtelné.
Tím lépe pro nás.
Peří z polštářů, tančící stěny, okna diářů a světlo mrholí.
Nepomineme. V nekonečném sevření.
Foukej. Do všech stran, střech, větví, ran.
Listí, krev se mění v prach.
A z prachu já a z prachu Ty.
Jsme součásti všeho.
Tak foukej. Jak chceš.
Jsme tu a zůstaneme...
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.