Do noci ústa komínů
šeptají kouřem signálním
světu tu novinu
že jako dým
se rozplynula
má láska v roce nula
než začnu od začátku
do dlaní chytat jinovatku
na skládku pohádku
vyvezu v černým pytli
a v přítmí
až se budu vracet
tak moje biorytmy
jako tatami
stromy budou kácet
mezi horami
to pro ty konce
i luční zvonce
zazvoní
bič šlehne do koní
a vozka zařve hijé
jo dneska do mne lije
děšť deseti podzimů
a strouhou šlapu blátem
roviny v hlubinu
kolem se mění
nemám já potěšení
zde na tom světě