Netoulej se!

PROBOHA...

Co můžu dělat?

Osamocena v cizím městě?

Lapena v sítí osminohých ?

Pohlcena světlem lamp?

Drcená tíhou ticha?

Tak co?

Otočím se dokolečka a člověče pustím si muziku...

 

Ale co to?

 

Proč mi vítr ťuká na okno?

Kradl se někdo stínem či jsou to jen bludy?

Zakryješ mě tenkým centimetrem pochopení?

Obestoupí mě mrazení v zádech?

Obelstí mě vlastní žert?

No krucinal...lehni si na záda a už si nestěžuj!

 

Dřímota padá, i když spát se mi nechce.

Proráží si cestu zástupem tmy.

Tíží mi to záda, i když jen lehce.

Kouskem skla ničí mé sny.

 

Nejde to, já skončit nemůžu!