Mám chuť poezovat...

Vlastnil si křídu, zbraň a mé srdce.

 

Teď ptám se co si s nimi udělal?

 

Křída,

drobounká pomůcka,

vždy hledala jak dokončit dílo,

vhodný přítel,

spolu s tabulí,

když psával si básničky,

roztroušené spolu s roztroušenou křídou,

věrný to pes,

pro tvé libůstky.

Křídou si nakreslil kružnici.

 

Zbraň,

pochlebovačná slečinka,

avšak utvrzovala tě pohnutkami,

ačkoliv nepamatuji si na lekce,

na které si vsadil,

politý potem,

pulzujícím tepem,

a nedočkavým adrenalinem.

Zbraň držíš v ruce a míříš.

 

Srdce?

Jediné co můžu říct,

vsadil se ho doprostřed,

doprostřed té zatracené kružnice,

a poté si zamířil,

a vypálil proti němu,

a nakonec si strefil to své,

a já ti to nikdy neodpustila,

a teď si už nevzpomínáš.