JAK O PANICTVÍ (NE)PŘIŠEL

Jak jsem tenkrát, možná

O PANICTVÍ PŘIŠEL                                                                                                                                          

 líčí tato parodie něžná    

 

Jaký necita bych asi byl

kdybych se vám nesvěřil

o nejkrásnějším daru ženě

Panictví muž nedává denně

 

Puberta u každého kluka

jsou jen neúnosná muka

Neví co se píše na tabuli

Vidí jen učitelka rty špulí

 

Už jsem nebyl zcela malý

začal mít ochlupení  svaly

přál jsem si ze všech sil

léta pak o tom také snil

 

Já,  jak jsem chtivý byl

z napětí jsem si zoufal

při tom si přál a doufal

aby mne někdo zneužil

 

Nemohl jsem ani spát

přitom jsme se tak bál

S klínem si musel hrát

Zajímá vás co bylo dál?

 

To moje malé ptáče

hodné, nikdy nepláče

pokaždé jenom přece

jako pramínky k řece

radostí, bílé slzy roní

Je to dobré nebo není

 

Co se mnou dělá ženské tělo

Bože, jak mně se stále chtělo

Doma řeči o nevěře a potratu

vzrušený žaloval jsem světu

Přál jsem si mít smilnou tetu

 

Až zjevila se moje spása

zimně oblečená živá krása

Řízeni nutkáním i pudem

rozdáme si to a zas pudem

 

Sám Stvořitel poslal tu děvu

U mne  vlhko v mém oděvu

Ona také jistě tak moc chtěla

že ke ždímání prádlo už měla

 

Však již nebyla panna

Klín mi nabídla sama

čímž nastalo drama

 

Bylo to až takové vzrušení

že snad nemáte ani tušení

Následek, ztráta vědomí

 

Nejkrásnější skládanka

Něco jako malé leporelo

Pramen života a rozkoše

Prý vše tak uzpůsobeno

aby to hned tak nebolelo

 

Dovnitř jsem vlítnul tak

lehce, že ani nevím jak

proto se často jen ták

tomu nástroji říká pták?

 

V tom daném okamžiku

neměl jsem vůbec kliku

Ihned došlo k vyvrcholení

Chorobný děs z oplodnění

 

Strachem zcela potem polit

Nemohl však nic jiného volit

Než rychle opustit vroucí pec

víc už ani nemohl dělat přec

 

Nevěřil jsem svým očím

kam teď studem skočím

Ona stále leží na zemi

konec našemu toužení

 

Vůkol jen trapné ticho

zde postříkané břicho

neposvěcenou „vodou“

Vzplanutí končí ostudou

v kosočtverci natěšeném

teď nepotřebném, lichém

 

Při tak spáchané hříchu

i jen po jednom vpichu

přišel jsem o panictví?

Zrada, páni! V čem tkví?

 

Po několikahodinové předehře

mé povídání se opírá i to pře

z těchto důvodů se pak stává

následné milování žádná sláva

 

Ta milá dobrá duše

vše vzala jednoduše

Vyhnout se na dálku

Milenci - neználku!

I když další naše setkání

nikdo nic v tom nebrání

polibkem a ráda stvrdila

však tak čestná nebyla

 

Patřila však k těm lidem

co neváží se nikdy slibem

tak s bohorovným klidem

nepřišla, věděla to předem

 

Už nikdo nikdy nerozsoudí

zda ještě je a někde bloudí

Je to už pětašedesát let

musím o tom přemýšlet

 

Vzpomínám na jediný ten

každému pohlaví svatý den

kdy se plní vytoužený sen

Problém životní přímo děs

Nicotný nevyřešen ani dnes

 

Sám sebou a tak zrazen

Ámen  Asi jsem blázen!