Adiós demonio

Krásně se mi zdálo o zimě,
v letu mezi nebem a zemí
..nech mne jít..
Roztouženě přihlížíš
a po střechách mě hledáš,
i v údolích..a nenalézáš víc
než poslední kus mé stopy
Hroty ostré jako kusy skleněných trnů
Brány za sebou zavírám
a utíkám v sedě..daleko..
Pryč od tebe
Zavírám minulost tebou opíjenou,
kdy na druhý den peklem protkávanou
zlobou mých proher
Nedopočítat se nocí včerejších
Jak v samotě jsi mne nechával,
mým slzám si se smál..a sál..
i poslední zbytek krve
Pamatuji si jak prve jsi mi lhal
..o lepších náladách a slunci
na opačné straně nebe
A nenápadně jsi mne trhal na kusy
Jsem vděčná za zimu, kdy i tebe zebe
myšlenka o ztracené oběti tvé
Zlé byly tvé záměry..
Teď s láskou já tobě parohy nasadím
a budu se hřát pocitem,
že jdeš dolu..níž a níž..
a své vlastní zkáze opile přihlížíš
Vybrala jsem si život..víš
Květy, vůně, světlo..smích
A nesejde na tom, zda mi odpustíš