Ticho ...

...............
...............


Ticho
když ubývá v hlasu řeky
Tvůj hlas
znějící polnice touhy
A láska jako
bílý anděl odpuštění
Hledá v opuštěném srdci
své místo ...
.
.
.

Ticho
jako když skanutá slza
ukápla do poháru
plného rmutného bolehlavu
A otevřená rána lásky
stále krvácí
Pocitem ztracenosti
každého poutníka co kráčí ...
.
.
.

Za cílem neskutečným
mizejícím někde v nepoznané dáli ...


....................
...