KONEC

 

Vidím v šeru listí lípy,

jak padá bez života, bez naděje,

stejně jak v létě kroupy,

řítí se k zemi, střemhlavě.

 

Nemají tu sílu zastavit se

-zůstat na stromě, růst, zelenat se.

 

Tak stejně každý den přijde tma,

Chladná, tichá a mrtvá.

Plná bolesti, strachu a hrůzy,

Je zákeřná a zlá.

 

Chtěl bych se jí vzepřít,

Jít svojí cestou,

Aby všechno bylo jak dřív

- už ne bez vás dvou.

 

Žijete každý zvlášť

i když pořád spolu.

Cítíte k sobě zášť

A vaše srdce jsou plné bolu.

 

Tam, kde byl dřív smích

je teď pláč.

A vše zničil jen jeden hřích,

už ani neznáte jeho tvář.

 

Nenávist klíčí z vašich hrudí,

její plody jsou nechutné!

Ničí mě a mé srdce studí,

Nechci vás ztratit, Bože, jen to ne!

 

A tak každý den znovu vyjde slunce,

už ale nehřeje,

je bez života, jak předzvěst konce,

který se blíží, už brzo nastane.