..na dotek..

Řekla:

„zas mě tady máš“…

Jen jinovatku na řasách

a na chodidlech prach

chůze spíš vleklá

prý, že je moje stráž…

 

Klekla

jsem vedle ní…

A ona bez skrupulí

slovy, jak z karbunkuly

do bílé mlhy štěkla

Dlaň na mém rameni…

 

Smekla

bych úctou, děsem…

Šrám víc, než hlazení

srovná krok bloudění

Poslední slza stekla

jak kacíř do herese…

 

Že klam

je půlkou světa

už dávno trochu tuším

Duch drží silnou duši

a člověk vždycky sám

tu emocemi létá…