Královna Temného kříže

Za létavicí do marného svitu
Odplouvají lodě smrtelných
Za spálenými městy
Deštěm ztišeného květu
Na úpatí mostů kamenných

Putují temnotou věčnosti
Plavidla mrtvého ráje
Mlhami smutného štěstí
Pějíce elegie tichosti
Jen duše bez vůle žít dále

Bojují s vlnami ponížené
Poslední příbytky květin
Plachty strhané trny
Ošlapnice hříchem zničené
Tříštící přísliby vidin

V čele loď s chrámem prokletých
A uvnitř té zbloudilé svatyně
Žena tří světů
Hledící do světa nemrtvých
Slepýma očima otrokyně

Spoutaná zlatými okovy
Bledá a navěky spící
Královna temného kříže
Se zlatou korunou se slovy
O zašlé slávě zhaslých svící

Plna vzpomínek na slunce
A přece tak krutě prázdná
Sní o příchodu světla
Vlnami dotčena lehounce
Zmáčena slzami krásna

A vůně kopřivových hájů
Z ráhnoví korábů sálá
Zraněné kýly obětních lodí
Se topí v temnotách tajů
Ta flotila stínů stálá









Jsem jediná z nich, mířící jinam
Šedivé plachty slzami nasáklé
Obitá kovy tisíců srdcí
S kapkami krve nevinných
Tekoucími prkny v podlahách
S přídí hrdě obnaženou
Ve slaném vánku
Střípky slunečných dnů
Vstříc konci světa

Nevracím se zpátky z cizích zemí
Nepřináším rybám naději
Utíkám před zradou
Obracím se zády k širým mořím
Kde zrezivělé dýky bodají

Přicházím rozjasnit den
Ve stokách lidských schránek
A spálit věčnost
Jako nekonečný sen
V knize prázdných stránek

Zakázaným směrem
Do plamenů úsvitu
Pryč z mračen zoufalství
Studenou nocí
Za letní bouří
Skrz hranici bolesti
Za krásnější minulost
A pro jiné zítřky
Zvukem toulavých vlků
Nechávám za sebou jedinou
Cestičku z krve