Šílenství nemoci

Špinavé ruce
smilstva se dotkly mé paže,

hra  modřin v páře se odráží v černém lese.

Uhranutí lidé spěchají do úkrytu,

ale nečeká je nic jiného než smrt.

 

Trápivé plíce, puchýře strachu,

vznášejí se nad oblakem stínů světa.

Každý hledá spasitele a klidu v sobě,

však čeká marně, nic než hrůza není v domě.

 

Klášter, kde chlouba lidí žije

snad blázen věří pověrám,

kdy velekněz červům jídlo podává.

Ti červi sami hladoví, nemoci vznášet napomáhají.

 

Lehká křídla strachu,

lidé sami zemi hnojí špínou spodiny.

Klesá vzněť, šíří se klestí hanby

a černá ruka osudu padá k nám.