Carmila

Lačná bestie tvou stopu zvětřila,kéž bys tu dívko nikdy nebyla
ta čistá duše v tobě by přežila.
Zvedá se k nebi jen párek hus v tvých očích měsíc roztančil
blues..to zvráceně rudé,krvavé blues.
Vlasy až do pasu a bledou tváří,možná jen měsíc trochu víc
září.Oči jak milenců hluboké tůně,třeba je nemocen snad
jenom stůně.Nádherný muž tak skvostný šat,proč by se měla
ta dívka bát.
Provází lesem budoucí nevěstu,přikryl ji pláštěm pak kapka na
vestu.Bělavé plátno krví se zardělo,začíná tanec tělo na tělo.
Hledí mu do očí,miluje upíra,svět se s ní zatočí oči zavírá.
Pak ostrý nůž rozetl dlaň ta bledá dívka pohlédne naň.Co po
mě chceš,krev tvou mám pít?Budeš mne milovat a se mnou žít?Jeho krev tepe v žilách té panny čisté,zhojí se rány..to
není jisté.Kdyby tu noc tam s ním nebyla nestala by se z ní královna Carmila.
Od těch dob společně s Draculou loví,třeba jsou poddaní staří
i nový.
Nechoď hvozdem nebezpečným,černým nechceš-li býti sluhou
věčným,temným!