Bezdomovec

V létě pod mostem
v zimě na nádraží spává.
Ve dne tady a v noci tam,
na ,,svém" místě postává.

Občas po okolí bloudí,
nudu tím krutě zabíjí.
Okenu a lihoviny další,
místo vody popíjí.

Tvář strništěm pokrytá
kdysi prý jiskru měla.
Dnes z něho pořád táhne
rum a pach nemytého těla.

O drobné z pěněženky
smutně jeho oči prosí.
Co ostatní do smetí vyhodí,
on na sobě někdy nosí.

Pro známé existence ztracená,
přátelství majetkem neměří.
Po lepším životě touží,
nikomu ale nevěří.

Příběhy jejich podobné,
jen osob obsazení se mění.
Každý z nich si myslí
že jemu už pomoci není...