Neuspořádaná mysl...holé neštěstí

Občas si říkám, že by nebylo na škodu si pořádně pročistit hlavu, protože tohle byl tak akorát ubohý pokus ze sebe dostat všechno najednou...

Jsem studnice plná nápadů,
jak básnická fontána z mramoru,
jsem jeden z těch ztracených případů,
co ve verších hledá oporu.
 
Jsem utopená ve světě knih,
Unikám před všedním světem.
Jsem zajatcem myšlenek svých,
Jsem napůl leden a napůl květen.

Verše se objeví rychlostí blesku
A zmizí dřív, než mysl je zadrží,
Jsou to světýlka ve dnech žalu a stesku,
Jsou jediným jištěním, když stojíte nad strží.

Jsou to slova z mých úst nikdy nevyřčená,
Jsou to mé dlouho skrývané emoce,
Přichází, když jsem šťastná i rozhořčená,
Je to mé srdce bušící divoce.

Ty verše jsou navždy spojeny s mou duší,
Jsou skrytým snem i dychtivou touhou,
Do srdce mám je vepsány černavou tuší,
Přestože ztratily význam za chvíli pouhou.