Vše bylo řečeno...

Vše už bylo řečeno moudrostí učených,
vše už bylo dáno do veršů a řádků.
Vše už bylo a snad se svět nezblázní z citů půjčených,
vše už se stalo a něco už nebude pořádku…

Půjčila jsem Ti totiž srdce-a neřekla nic,
půjčila jsem Ti svou duši- a neřekla o moc víc…
Nebudu psát velká slova o lásce, duši a zklamání,
milovat někoho jiného mi přeci nikdo nebrání…

Jen mám strach, že jiného už milovat nesvedu…
už zdálo se mi, že si Tě k oltáři povedu…
Pak ale přišel zítřek a citový krach,
v duši zbylo zmatení a opodstatněný strach…

Taky mi zůstal jeden absurdní rým,
Tak pověz mi, lásko, co teď s tím…?