Pod tíhou hvězd

Pod tíhou hvězd a masou nebeského pelu
po ňadrech s půdou semklých tančiti bych chtěl
po ňadrech sivých stínů, tmoucích puklých čel
ženouc' v nuzný bázně klín vzlyk bídy vyvrhelů

Pod tíhou hvězd, v nahotě zdí utichlých chlévů
na nitkách kuropění hřát se bych si přál
na nitkách pavučin zlých sluncí líně vlál
zhroucen v sebe sama, zpola oděn, víc však bez oděvu

Pod tíhou hvězd, jak Atlas s kvádry mračných skal
pro snítku prachu bych se bil a blíže klínu
snítkou stal se, pro tvá ňadra, nač bych lhal
pro vlasů rej jímž já - strom - jsem tiše prorůstal
krčíce se skryt tvým zrakům v podvečerním stínu