U stolu ve stejném...

Sklenice
Těžknou na stole,jak věci,které už nemám sílu ti říct
Stejné jsou ty barevné skla
Stejné jako včera
S rudými proužky
Obsah v nich je čistý vzduch
Jako náš čistý puch ze stejného jídla

Mávám s těmi čínskýma tyčkami před kousky kuřete,ale spíš vpíchl bych ti je do tvého aristokratického nosu

Náhle zvedneš hlavu a zaostříš očima někam do dáli a řekneš:"Umyl si po sobě vanu".Ty chlupy v ní jsou vždy tak odporné".

Průlom středem stolu tyčí čínskou do průčelí tvého nosu:mrskne mi hlavou,ale nezmůžu se na nic jiného než na:"Ano miláčku,je to odporné,proto jsem ji umyl".

Ve snaze ubránit se pocitu o budoucnosti,o dvou židlých ve stejném bistru,k sakru o stejných sklenicích....ve stejném těle

S TEBOU...neřeknu nic

Otáčím se,abych se podíval na ostatní páry
A oni?
Dívají se na nás
Stejne nás litují,jak mi je v iluzi o dokonalém vztahu...