Parfémům tvým uvykl jsem, běda
Hlaholu trav a mízy v pažích ševelení
A chvění rtů, pokaždé když tvá bledá
Nahota obemkla mne a sladká utišení
A slzy smíchu, smích v němž slzy pospávají
´By jednou znenadání rozstříkly se v šero
když barvy, kdys´ tak jasné, vyčpělé se zdají
a hloupé tmavé stíny dusí mne, má efeméro…
první sloka silná. nebudu vypisovat , líbí se mi celá.
oproti té básni plné "bohů" je tahle mnohem lepší
nepokouší se o vzletnost je lehká a psaná fantazií.