Deset sekund před smrtí

Stoupni si na špičky a podívej se do dáli
na mraky co po obloze plují
putují dál a přece se nevzdálí
pod slunečním svitem se v dálce zapalují

Závidíš jim tu svobodu
se kterou se pohybují
spoléhají na náhodu
když oblohu vymalují

sklop oči a podívej se dolů
všechno je spoutané časem
jednotvárné jako říše strojů
udupané a svázané lasem

Všechno jsou to šedé šmouhy
na černém výkrese
jsou to překážky tvojí touhy
kam až tě fantazie odnese

Narostli ti křídla a znovu se vznášíš
plaveš mezi bílými mráčky
snad celý tento svět spasíš
s fantazií, se štěstí dráčky

Slunceční dech tě lehce hladí
jemňounce tě ovívá
až sluneční harfu sladí
píseň štěstí ti zaspívá

Produď se a otevři oči!
Slunce už dávno schladlo
proč čekáš až to jednou skončí
proč čekáš?Slunce už z oblohy dávno spadlo...

Stojíš na okraji světa
cítíš vítr jak tě pohání
a tohle je tvá poslední věta
"Kašlu na cestu poznání"
Tvůj poslední krůček dolů..

Hlavou ti probíhají miliony vzpomínek
a čas tě nemůže chytit
jeden malý naděje plamínek
udusil ho, nenechal ho ani vznítit

Zase tě slunce hřeje do tváří
a kapky rosy na trávě
do očí ti zazáří
na tvé poslední výpravě

V dálce slyšíš smích
plný štěstí a radosti
najednou kolem začal padat sníh
spadly s tebe starosti

Sněhové vločky snášejí se k zemi
lehounce tě studí na dlaních
když nejsou tebou zachyceny
skončí na sněhových stráních

Měsíc se stebou loučí
věnuje ti poslední nedobytý svět
tvůj život pomalu tiše končí
v dálce šeptá několik vět

Vzpomínáš si na jeho svit
který tě chránil před temnotou
abys mohla v klidu snít
odzbrojena slepotou
teď už je pryč....

Opustilo tě všechno, co tě uvnitř hřálo
vytrhlo tě z tvých snů
Pryč je to co před koncem stálo
a když otevřeš oči vidíš jenom tmu.