Když konec jsem uviděl
Když konec jsem uviděl
Konec se přiblížil,
tak jsem hned zamířil,
držel jsem spoušť,
nemohl jsem se kát,
tak stal se ze mě kat.
Stiskl jsem prstíkem,
mrkl jsem plamýnkem,
muž se tam zkutálel,
nešel již pryč,
neřekl nic.
Již nepůjde blíž...
tak jsem hned zamířil,
držel jsem spoušť,
nemohl jsem se kát,
tak stal se ze mě kat.
Stiskl jsem prstíkem,
mrkl jsem plamýnkem,
muž se tam zkutálel,
nešel již pryč,
neřekl nic.
Již nepůjde blíž...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Smrt je záchranou v daném okamžiku, jako děcka hrajeme si na vojáky, ale skutečnost nám ubírá dech...
13.09.2006 12:14:00 | Gabriel17
Píšeš o smrti, tudíž do básně komponuješ hlubší smysl a použiješ obrat prstíkem. Špaté. viz Sunny
29.07.2006 13:25:00 | jarynbacin
hmmm, plamýnkem:o)) to je dost dobré to y tam:o)))al ejinak je to jako předchozí báseň, ty píšeš tak zmateně, vážně:o)))
29.07.2006 13:09:00 | Sunny