Dopis v básničce

Jednoho dne

Jednoho krásného dne,
stále říkáš,
se prostě neprobudíš,
prý si pospinkáš.

Tvrdíš,
že too bude pomoc,
za to, že teď,
je toho na tebe moc.

Jednoho dne,
říkáš, že budem šťastní,
bez tebe,
moc spokojení.

Kéž bych chtěla usnout,
a už se nevzbudit,
často říkáš mi do ucha,
a pak opakuješ,
jaká jsem mrcha.

a jednopho dne,
je všechno okay,
ty tvrdíš, že to není pravda,
ale ja to vím, že je!
Žes to všechno řekla.
...
Jednou

Vrátíš se jednou,
za deset dní,
a zas zmizíš,
než se rozední...

Tamto uděláš,
to opravíš,
u mě se nezastavíš,
nastíháš.

A když čas máš,
krátíš ho u telky,
svět kolem nevnímáš,
ve svém si užíváš.

Jednou by se to mohlo,
trochu změnit,
ale proč, že?
Ty jsi š´tastný,
tak nač?
...
A Aaliyan vždycky jen sedí a v hlavě tisíc otázek má, a nikdo jí je neodpoví. A i když se s ní prý chce každý bavit, v tu chvíli nemá nikoho. A za pár dní je zase všechno v pořádku! A nic se neděje. Možná...

Bloudím,
ničemu nerozumím,
odkázaná na sebe,
jedna velká radost,
je náhle pryč.

A nepomáhá prosit,
nepomáhá nic,
zbývá mi jen věřit,
nedokážu víc.