Poznáváš se, ve mně?

Snad by ses nebál,
že spolkne tě temnota,
kterou si ve mně
sám vytvořil,
tak neutíkej,
je jen tvoje,
nikdo jiný
jí nepochopí,
před Tebou na kolenou
spoutaná,
oči sklopené,
přesto váháš,
kdo koho ovládá,
možná jen pro to,
srážíš mě na záda
i přesto si nejsi jistý,
snad si až příliš čistý,
na tuhle jízdu,
pojď ke mně na chvíli,
jenom si líznu,
kapku tvé duše
ochutnám,
co budeš chtít,
za to pak udělám,
já vím co máš rád,
kdyby ses přeci jen odhodlal,
můžeš se mnou letět,
do nebe?
tam bys přeci nechtěl
ještě trochu dál,
vlastně trochu níž,
čekám až se rozmyslíš,
chviličku.