Zahrada poprvé

Smích hlasů opilých zahradou line se,
a po zámeckých schodech veselé postavy hrnou se.
Že by snad princezna vdávala se?

Bez světla, však nádherná, v šatech a pýše oděná,
princezna princových rtů poprvé dotkla se,
když tu v příteli, žárlivost ukrytá náhle probudila se.

"Ty náno co myslíš si! Že štěstí s ním koupíš si?"

Princezna k postavě zděšeně se dívá
a magie ji slavnostně do nejbělejší bílé odívá.

Červík veselý na kytku dopadl jak krása princezny v smrt převléká se
a šťastný princ v bělostných rukách své milenky už neprobudí se.

"Přeji ti šťastný lov, lásko má nádherná, a nezapomeň kdo ze všech nejraději tě má!"

Zahrada prastará, zeleno bělostná, kostmi dlážděná a červy zarostlá,
skrývá jen chodící hromadu kostí v svatebním oděnou,
která v čekání na další svatbu na onu minulou tiše vzpomíná
a zbytek svého ženicha na památku okolo krku nosívá.