MOST

Stojím na mostě... osudu
vstříc hledím temnotě...
do neznáma, hádám....
co mě čeká!
Ta řeka, co podemnou bouří...
láká mne... skočit!
a ukončit tak trápení.
nevím ani proč, prostě... JSEM.
Sama sebe se ptám... ČÍM?!
a beznadějně odpovědi hledám...

Stojím na mostě...bolesti
a do řeky hážu svůj strach
štěstí oplácím si neštěstím...
hledám.... to málo dobra.
bouřící řeka, do temnoty svých hloubek láká.
Sova pobízí mé kroky.
Skáču a propadám se... do ledové stoky.

Stojím... na prahu
a čekám, kdo za dveřmi se skrývá