Zloděj Duší

Statisíce lidí životem plují,
Zlo číhá v potěmnělé sluji,
Davy lidí nic netuší,
Že obchází je zloděj duší.

Zloděj to jáma nenasytná,
Nasává je den co den,
Ale jednou přijde jeden,
Co zvládne ho.

On bezducha tvor,
Ni člověk ba ani zvíře,
Očistec má na papíře,
Ne Nebe nebo Peklo,
Kam po právu patří,
Ale očistec a nikdo ho nespatří.

Narozen jest a jde svým životem,
Plahočí, courá se, bloudí světem,
A duše ho opouští s každým nádechem,
Už brzy se mu bude moci postavit,
A sám sobě dokázat, že za něco stojí,
Pár lidí zachránit, jen ať se zlo bojí

Vždyt bojovat za jiné za jiné zemřít,
A vědět že padnul za správnoou věc,
Je to co chtěl moc, snad nejvíc.
A nad ním právě noc a svítí, měsíc,
Ta bledá tvář co mu nedá pokoje,
směje se mu,směje přímo do obličeje.

On v mracích hledá a ptá se, proč,
proč on je pěšák z proroctví, z proroctví o konci světa,
proč je jeho duše zakletá.

Takhle trápí se den co den,
A cítí že se blíží čas,
ta doba kdy se stane bezduchým
a zachrání život zas.