Přítel

Když je smutno dušičce,
a není lásky k utěšení,
tak utíkáme k matičce,
tam nám nikdy úzko není.

Když matička tobě schází,
přitel ten tě utěší,
řekne ti moc krásných frází,
co u srdíčka potěší.

Zradil mě přítel, bez okolků,
vzpomínám jen velmi ztěžka,
na tu černovlasou holku,
co je ale tuze hezká.

V každém smutku kapka štěstí,
vždy pak štěstí v střepech hledej,
i když třeba venku dešťí,
smutku cestku k tobě nedej.

Poznal jsem pak dívku milou,
jak slunce září v moji duši.
jenž podepřela mě svou silou,
jak jsem ji vděčný, asi tuší.

Jak jsem šťastný v tomto světě,
kde úzkosti není dáno,
kde přátelství jenom kvete,
a je do všech duší zváno.