Poslední soud

Hanebně tu klečím,
před ním a před ním,
pocit štěstí,pocit strachu,
možná snad i brečím.

Bůh,
snad pomůže,
podá pomocnou ruku.
Tělo potrháno od růže,
avšak vznešenost zůstala v jeho kroku.
Z jeho očí láska,odpuštění i dobrý pocit čiší.
Já chtěl bych zůstat na věky v jeho klidné říši.

Za to ten co stojí vedle něho s podlitou tváří,
mě do krve nenosné množství strachu vhání.
Z jeho očí smrt,nenávist a krutost vane.
Já provinilostí uhýbám pohledem,
a čekám na to,co se stane.
Pod čí sílu, že spadnu?
Nebude to ani Ábel,
já pomalu blednu,
jedno jisté je,
bůh nebo
ďábel.

Nemohu se na to dívat,
výsledku se bojím,
měl jsem svůj život žít jinak,
zavřu oči, ale nesním.

V tom projela mi srdcem rána,
obří síla co nikdy jsem nepoznal.
Znamení dobra?zla?
Okolo mě proletěla vrána,
a já svůj nový domov rozpoznal.
Všude pohybující se mrtvá těla,
plnící příkazy pána,
kosti, krev, kouř, meče, děla,
a já boha proklínám...

...