Bílá sova

Chvíli se vznáší v oblacích
pak z níže stromu pozoruje zem
spíš než ve dne lítá po nocích
takový život je mým snem

Má barvu čistoty a něhy
ta barva, ano ta, to bude tím
proč když vystoupí z šedé mlhy
nepoznám zda spím či bdím

Je velká, velká svou duší
chtěla bych být jako ona
když ji vidím v krku mi srdce buší
chtěla bych být také volná

Jeden den, v jeden čas
co to pro ni znamená
už nikdy nepoletí zas
na křídle je zranená

jakoby se na jiném světě ocitla
toužebně kouká na vrcholky stromů
pohlédla na blížící se stín a procitla
padla smrti do náruče, padla dolů

strach se ji chopil jako nikdy před tím
slunce ji oslepuje, je den
náhle vidí jasně, zahalil ji stín
ta volnost co mívala je už jen sen

Stín se pořád blíží
jakoby bylo vše naopak
teď on na ni zvrchu zhlíží
teď on je pro ni jako pták

Stínu ruka po ni sáhla
slyšela už jen ďáblův smích
vše se odehrálo tak znáhla
ona zemřela v rukou mých.