Stáří

Mizí mi mé představy,
začínám mít obavy,
že život co jsem žil,
do země se nyní vpil.
Rozplynul se v prachu světa,
je daleko pryč, je po něm veta
a z útržků novin plachtících vzduchem,
posloucháš zprávy jen jedním uchem.
Rozpadáš se jako skály,
které století tu stály
a místo smutku v duši máš,
jen prázdnotu, kterou nevnímáš.
Pocity tě míjí jak stopař u silnice,
svůj cíl míjíš jak patník u krajnice
a zloba co v tobě dřímá,
je zatím dočasná zamrzlá zima.
Sny se vypařují jako láska,
v kostech ti po ránu praská
a optimismus nahrazuje víra,
duši tvou smutek zžírá.
Stáří s věkem přichází,
a líbezně se netváří.
Život bere z nesnází
a mysl tvou ti zpřehází.