Vkodlačí balada

Strach,
mě v krvi proudí dávka smrtící.
Strach,
mé tělo,jen schránka nad zemí se klonící.
Strach,
já bojím se každé další minuty.
Strach,
ptáš se sám sebe,zdali jsi to ty.

Úplněk,
tu bílou kouli proklínám.
Úplněk,
jakmile vyjde,já mozek svůj vypínám.
Úplněk,
mě na těle chlupy začnou rašit.
Proklatý úplněk,
Já lidi musím zabíjet,i strašit.

Odpuštění,
Já u každého z vás hledám.
Odpuštění,
svůj nůž nad hlavu zvedám.
To odpuštění,
snad od pekla mi pomůže.
Vlastně ani odpuštění,
mé srdce hříchů plné,do nebe nemůže.

Konec,
já ukončit to všechno musím.
Konec,
a neodsuzujte mě za to prosím.
Ten blížící se konec,
dělám to jen pro dobro lidí
Můj konec,
Ačkoli i mě už život v ústraní nudí.
…..
…….
……….
Je to za mnou,
srdce bolí.
Ač nahoru bych chtěl,
osud cestu dolu volí.

…
……
………