Hluboké temné lesy

Hluboké temné lesy

Běžela osamělá postava tmou
Úporně prchala před představou zlou.
Spěchej, spěchej!

Necítí zemi , nevidí les
Přes přes trní, přes bahno své tělo nes.
Spěchej, spěchej!

V hlavě myšlenka, myšlenka jediná,
ze které jí úzko býti počíná.
Spěchej, spěchej!

Jen utéct,jen dál.
Neupadej, neskomírej, vítr ji hnal.
Spěchej, spěchej!

Obestírala ji noc, nohy podrážel jí vřes.
Není přítele, jenž věrný by byl jak pes.
Sama spěchej, spěchej!

Nedojdeš, nenajdeš, šeptaly stromy.
Na cestu svítily, zpívaly blesky a hromy.
Spěchej, spěchej!

Kam asi spěchala, kam hnala se jak chrt?
Nemohla tušit, že na konci čeká ji smrt.
Tak spěchej, spěchej!

Z mračen černých stékala na ni voda.
V uších ji zněla ta krutá óda:
Spěchej, spěchej!