O bílé labuti

Povím ti pohádku o bílé labuti,
na jezeře tančila,
navýslovně spanilá,
ta královna labutí.
Co za píseň to zpíváš?
Proč na mě se tak díváš?
To plakat mě donutí.
Zakletá jsi ty kráska?
Co pomůže?Snad láska?
Smrti nevyhnutí.
Proto ta labuť zpívá
a žalostně se dívá,
krev stéká z perutí.
A jezero se plní,
červeně se vlní,
v té písni labutí.
Celý svět se třese,
smrt si ji pryč nese
a není vyhnutí...
Sbohem já ti dávám,
naposledy mávám,
SBOHEM ... má LABUTI!