Bráško...

Milovala jsem Tě, vždyť víš jak moc,
když den byl bílý i temná noc.
Má láska měla však rychlý spád,
Ty jsi nechal mé city tát.

Postupem času stali se z nás přátelé,
zakusili jsme spolu první polibky nesmělé.
Díky Tobě, začala jsem mít život ráda,
vděčná Bohu za takového kamaráda.

Teď šťastná jsem i díky Tobě,
už nechci spát v černém svém hrobě.
Pravou lásku tu našla jsem až teď,
na mé štěstí můj drahý příteli hleď.

Já vím, že jsi šťastný spolu se mnou,
svou dívku máš a s ní lásku tak cennou.
Tvá podpora je pro mne vším,
mám Tě pořád při sobě, jsi andělem mým.

Tvůj úsměv na srdci mě hřeje,
Tvůj slastný pohled se na mě směje.
Máš stejné oči jako ON,
mám Tě ráda, z mého hlasu neztrácí se něžný tón.

Jsi můj bráška, na světě ten nejlepší,
pro mě člověk nejbližší, člověk nejdražší...
MÁM TĚ RÁDA JAKO NIKOHO, MŮJ BRÁŠKO, MŮJ PŘEMÍKU!