Polární záře

Zcuchané vlasy žalujícím větrem
letěly k chladným severním polím,
aby se odevzdaly ledu.
Provlhlé oči z vychrtlé tváře
prohlédly pohledem
změřeným metrem
spravedlivých
cos mají v sobě pod ledem,
říká to : "Bolím!"
A zastavit to nedovedu.
Divoké hlasy labutí v letu,
jízlivý úsměv v rákosí.
Hubené pěstičky svírají látku
a víra, tak otevřená světu,
ovace lenivým nikdy nenosí.
Jen kamínek pro štěstí zůstal na památku,

Že nastane hodina odchodu a spásy?
Hloupost! Jen zimou promrzla jsi.
Zbytečná blázna zbloudilého zkázka,
co v zádumčivých písních křičí:
"Zda - li to byla láska?"