Válka

Šel jsem prašnou cestou okolo pole,
A potok vedle mě běžel,
A potkával jsem včelí roje,
Bzučeli nade mnou, když jsem v trávě ležel,
A měl jsem i modré z nebe,
A pro přírodu podivnou vášeň,
Viděl jsem pšenici v chlebě,
A miloval červenou třešeň,
Pak přišla doba válek,
Kdy válčil celý svět,
Byl jsem vyhnán do nekončících dálek,
A neměl jsem se nikdy vrátit zpět,
Západní fronta na mě už netrpělivě čekala,
Střežil jsem spolu s pěti sty vojáky pátý zákop,
Slyšel jsem pláč, nějaká holka tam nahoře plakala,
Bezmyšlenkovitě vyskočil jsem na povrch a pak… zakop,
Přes hlínu jsem viděl pětici nepřátel,
Jak blíži se ke mně, se zbraní v náruči,
Kde je můj pater, kde je má mater,
Kdo se se mnou naposled rozloučí?
Poblíž Paříže, na severovýchodě Francie,
Tam mé tělo skonalo, má tam svůj hrob,
A na tom místě vždy z jara vyroste lilie,
Ale má duše se stále vrací do těch starých dob,
Slyšel jsem venkovskou hudbu a viděl otevřenou bránu,
Přešel jsem přes pole a ocitl se na cestě,
V tu ránu jsem přestal vnímat té zbraně ránu,
Neb jsem věděl, že jsem zas ve svém venkovském městě