Kočičí mňoukání

Chtěla bych být prvním odrazem v tvých očích, když Tě ráno probudí.
Chtěla bych být tvou spásou, co s prvními ranními doušky rosy tvou žízeň zahubí.
Chtěla bych protkat svými vlasy ty tvoje, aby nás nerozdělil čas.
Chtěla bych cítit tvoje polibky celý život,znovu a zas.
Chtěla bych cítit sílu tvého obětí.
Chtěla bych se zbavit toužebného prokletí….
z nějž vede cesta všech cest.
Královna cest jíž chci se nechat svést .
Plout časem s tvým světlem v srdci.
Plížit se s tebou každičkou nocí.
Hrát až dokonce-dokonce kdy už se dál nebude chtít.
Odhalit vteřinu kdy bude čas odejít.
Odejít a neptat se kam.
Zdát se nám bude, že byl to jen klam.
Časem žal přebolí a po bouři slunce vysvitne.
Nejde uprosit aby nebe bylo jen blankytné.
A tak se slzou na víčku pak polibek dej.
Na ústa co toužila…na bledou orchidei.