Anotace: Vzpomínka na znovuvysvěcení zapomenutého poutního místa nedaleko obce Srní na Šumavě, kde byla v roce 1950 zbořena pohraničníky kaple, zvané Hauswaldská.
...a v jinotajích voda tiše zpívá
o lidském soužení a bolu rozprostřeném,
který tu pochovaný... sama zůstává živá,
aby nás pohladila... po duši... i těle...
Děkuji!!!
19.07.2007 16:47:00 | Cecilka
Jen pár gramatických nepřesností, jinak moc hezké, přestože téměř politické. Srní mám moc ráda.
11.09.2006 10:22:00 | Lilyth
Chtěla bych být u pramene
na chvilku s tebou... sama...
poslouchat, co mi prozradí
voda... mezi kapkama...
:o)
Chtěla bych být u pramene
na chvilku sama... s tebou...
a nechat se jí pohladit,
tou vodou... posvěcenou...
22.08.2006 12:54:00 | Cecilka
Ta voda je tady od úsvitu věků
průzračný pramen
ve stínu kvetoucího hlohu,
co zasvěcen býval
už pohanským bohům,
ledově čistý
podobal se léku
na všechny nemoci
a trápení duše
a vodní víla
střežila jeho klid
Nemůže zaniknout,
nemůže být prostě zrušen
všechny nás přežije
a tak to má být...
17.08.2006 09:10:00 | Branwen1
Jsem taky pošuk, který se narodil zrovna, když bourali tu kapli, tak ho to asi kapánek poznamenalo.
Petr
14.08.2006 23:06:00 | weitinger
Když jsem si to přečetla, tak se mi nevím proč vybavily hry, které jsme na táborech a vlastně i teď, když jedu do přírody, hrávali a hráváme. Prouplouvání dějinami za pomocí naší fantasie. Byla by to nádherná součást kvestu, rozdělit tuhle báseň...přidat úkoly a za každý by se získala část, až by se dala dohromady tahle krásná báseň a odměnou by byl prožitek z ní. Ale to by asi chytlo fakticky jenom takový pošuky jako jsem já a mně podobní:)))
14.08.2006 20:22:00 | Epona
Je to taková Wolkrovina, na kterou už nejsem tu moc zvyklý. Musel jsem se několikrát včíst, abych se vůbec naladil. To ale není Tvoje vina, to je tím co čtu před tebou a okolo. Když se začtu a vrátím se o sto let zpět, je to špica...
14.08.2006 19:48:00 | Buližník